Nora Roberts, jméno této autorky mi zůstane už navždy spojené s úžasně čtivými knížkami. První její knížka, kterou jsem četla, se jmenuje Veřejný skandál.  Přiznám se, že v tuhle chvíli si nejsem úplně jistá jejím obsahem, protože už je to přeci jen pár let, co jsem ji četla. Jestli mi paměť dobře slouží, tak jde o příběh zasazený do drsného prostředí televize, které je plné konkurence a intrik a samozřejmě  nechybí vražda a milostné pletky a zápletky.  Na Noře Roberts mě fascinuje, že dokáže napsat knížky ze současného moderního prostředí, stejně tak z prostředí víl, skřítků a kouzelníků. Stejně tak zbožňuji její "ságy", které si lze přečíst samostatně, aniž by vám unikla podstata knížky, ale zase vás svým způsobem "nutí" přečíst si ty navazující, protože prostě máte pocit, že chcete přece znát i to ostatní.

V poslední době mi nějak nezbývá moc času na čtení i na tohle psaní a to jsem to tak strašně chtěla. Pořád to odkládám, že dnes ještě musím udělat to a to a pak najednou zjistím, že jsem to své psaní odložila zase o týden. Stejně tak pořád přemýšlím, jestli vůbec dělám smysluplnou věc a bude to někoho vůbec zajímat nebo si tu jen budu vypisovat svoje myšlenky. To je taky další věc, nad kterou přemýšlím. Musí mít všechno, co děláme, nutně nějaký smysl a být k něčemu? Nebo lze některé věci dělat i jen tak, prostě jen tak, že něco dělám a mám potřebu nějak vyplnit ten volný čas v mém životě.

Tak nějak jsem si říkala, že bych mohla psát své názory na jednotlivé knížky, které jsem zrovna přečetla. I když bych se velice ráda vrátila i těm, které už přečtené mám, protože si to také zaslouží.

No, myslela jsem, že dnešní článek bude trochu delší, ale už je zase třičtvrtě na dvanáct a na mě jde spaní. Našemu malému dnes něco nesedlo a od rána blinkal, takže jsem se i trochu nervovala a to mi asi taky nepřidalo. :)

Mojí oblíbenou autorkou v poslední době je Nora Roberts. Objevila jsem ji v době, kdy jsem byla na mateřské se synem. Při přispívání do internetové diskuze mi najednou přišlo, že se mi nějak podezřele ztenčuje slovní zásoba a mám potřebu poměrně často přemýšlet nad tím, co vlastně píšu a hlavně, jak to píšu. Na škole mi nikdy nepřišlo, že bych nějak extra musela přemýšlet nad -y, -i, mě, mně, mne a interpunkcí. A najednou jsem si dost často nebyla jistá a musela vzpomínat na vyjmenovaná slova a počítat slovesa jako na základní škole.

Tak jsem při jedné z každodenních procházek se synem objevila v našem městě pro mě dávno zapomenutou knihovnu. Malá místnost s typickou vůní pro knížky mi vdechla novou naději na oživení dní,  které byly jinak naplněné plínkami, mastičkami, kašičkami a prdíky :).  Přiznám se, že jsem napoprvé hrozně tápala a vlastně nevěděla, kde začít a co si půjčit. Přeci jsem v posledních pěti letech četla pouze úřední dokumenty, zákony, smlouvy apod. Naštěstí mi knihovnice velmi ráda pomohla a tak jsem dostala do ruky svou první knížku od Nory Roberts.

A právě o téhle autorce a jejích knížkách budu psát svůj první delší článek.

Už od malička hrozně ráda čtu a knížky doslova hltám. Některé knížky se čtou samy, jiné člověk musí doslova kousat a některé se ani dočíst nedají. Přečetla jsem toho už hodně a občas mám prostě pocit, že se musím o svůj názor na danou knížku podělit a případně o ní s někým diskutovat.  Třeba se najde pár stejných nadšenců jako já. Pokud ano, tak budou vítáni. :)